Miroslav Raichl (nar. 1930 v Náchodě) je typem skladatele, který chápe existenci hudby v úzké souvislosti s bohatě diferencovanými zájmy posluchačů a v celém svém díle se snaží vycházet vstříc soudobému životu. Odborné hudební studium na pražské Akademii múzických umění zakončil Ouverturou pro orchestr (1953) a už na začátku skladatelské činnosti upozornil na svůj výrazný talent operou Fuente Ovejuna na námět Lope de Vegy, která byla s úspěchem provedena jako školní představení AMU. Specifickým rysem jeho tvorby je snaha o návaznost na domácí hudební tradici a český symfonismus, umocněná kritériem závažnosti a obecné sdělnosti. V popředí skladatelova uměleckého zájmu zůstává oblast vokálních kompozic, v níž je Raichl tvůrcem vpravdě jedinečným. Napsal desítky mužských, ženských, dívčích a zejména dětských sborů, které jsou často zařazovány do repertoárů většiny našich sborových těles a mnohokrát byly oceněny na jihlavském vokálním festivalu. Rozsáhlá je také skladatelova instruktivní tvorba pro klavír, housle, violoncello a další nástroje.

Kvality Raichlova profesionálního zázemí mu umožnily s nemenším úspěchem proniknout nejen do sféry vokální a instrumentální, ale i komorní, symfonické a hudebně dramatické. Svědčí o tom pozornost posluchačů, jíž se těšilo Pět tanečních fantazií pro symfonický orchestr, dílo provedené na koncertě SČSKU v roce 1981. Významné umělecké hodnoty přináší i řada orchestrálních skladeb, například Symfonický triptych, první a druhá symfonie, dvě komické komorní opery - Fotbalová opera a Opera o chatě. Komorní Symfonieta (1977) uvedená na tomto gramofonovém záznamu vznikla původně pro žilinský Státní komorní orchestr na výzvu jeho tehdejšího šéfa Eduarda Fischera. Svou Symfonietu komponoval autor pro komorní obsazení, neboť jeho cílem bylo vytvořit hudbu, která by i s menším provozovacím aparátem postihla širokou výrazovou škálu a působila svým vypjatým dramatismem v konstrastu k citově zaujaté meditaci.