aneb "Vánoční Kólie"
| OTEC | (dívá se z okna) Přijela Kólie. Půjdeme jí naproti. (potichu): Jestli ji nepozravíte, dám vám oběma lepanec. |
| KÓLIE | (vchází) |
| OTEC | Nazdar, Kólie, to jsme šťastni, že jsi k nám opět přijela. (k hochům zlostně): Řek' jsem, abyste tetu pozdravili. |
| DYNAMIT GLOSSIT | Tak čau, teto. |
| OTEC | Takhle se snad s tetou nemluví! |
| DYNAMIT | To jí zas budeme muset dávat dárky ... |
| OTEC | (dá mu facku)... Tak si sedni, Kólie, musíš být unavená. Nechceš kafe? |
| KÓLIE | To víš, že chci. |
| GLOSSIT | Co's nám přivezla, tetinko? Nějaké knihy, co? |
| KÓLIE | Co že! Mě nemůže rozčílit, když mi někdo dá facku, ale když mi někdo řekne 'tetinko', to tedy jo! |
| DYNAMIT | (dá jí facku a odbíhá do vedlejšího pokoje) |
| OTEC | (běží ke dveřím) Co si to dovoluješ? |
| DYNAMIT | Chtěl jsem jen zkusit, jak je Kólie pravdomluvná. |
| OTEC | (vrací se do pokoje) Á, Kolie, vždyť jsi se ještě neviděla s Eliškou. Zajdu pro ni. (odchází do vedlejšího pokoje a hrozně nahlas, aby to Kólie slyšela): Eliško, máme tu milého hosta. To je překvapení, co? |
| ELIŠKA | (tiše) Jestli zas přijela Kólie, tak mi nelez na oči. (vchází společně s OTCEM) Á, jaké potěšení. (ke GLOSSITOVI, tiše): Měl bys zmizet, nebo tu kozu zase urazíš. |
| KÓLIE | Já jsem to slyšela! |
| ELIŠKA | (zarazí se) |
| KÓLIE | Glossite, musíš vypadnout. Eli, ty se neboj, mě hned tak něco neurazí, zvlášť ne ve vaší rodině. Já vím, že tenhle byt nebyla nikdy žádná idyla. |
| GLOSSIT | Jo, než nám zazdili ten vypadlej panel, tak jsme mohli chodit k sousedům na návštěvu zdí. |
| ELIŠKA | Jak to, že jsi ještě nevypad'! Co si myslíš! |
| KÓLIE | Jen ho nech. To asi nebyla narážka na mne. |
| GLOSSIT | Já nevím, kdo kopal do té zdi tak dlouho, než ten panel spadnul. (odchází) |
| ELIŠKA | Má pravdu. |
| KÓLIE | Neber si to tak. Víš, jak jsem tehdy byla opilá. |
| OTEC | Udělal jsem Kólii kafe. |
| KÓLIE | To je fajn. Ještě, že mi nedáš rum, to bych zase řádila. |
| ELIŠKA | (odnáší lahev whisky z knihovny) |
| OTEC | Co je nového v té vaší vesnici? |
| KÓLIE | To není žádná vesnice! |
| OTEC | Nechtěl jsem tě urazit. (zazvoní zvonek u dveří) Pozval jsem na dnes Tritol. To bude ona. (odchází a záhy se vrací s TRITOL) |
| TRITOL | Už je ožralá? |
| ELIŠKA | Kdo? |
| TRITOL | Nedělej se, no Kólie. |
| KÓLIE | Ne, dali mi zatím jen kafe. |
| TRITOL | Doufám ale, že se tu bude pít tvrdé, jinak odejdu. A kde jsou chlapci? |
| OTEC | (překvapeně) Snad je nechceš vidět? |
| TRITOL | Jasně že jo! |
| OTEC | (odchází a přivádí GLOSSITA a DYNAMITA) |
| DYNAMIT | Co tu zas chceš, ty mršino jedna smradlavá, ty vykopávko. |
| TRITOL | Čekala jsem, že budou vlídnější. |
| OTEC | Tak to už je vrchol drzosti. |
| TRITOL | Jen je nech. Sama jsem je tomu naučila. |
| ELIŠKA | Jestli chceš kazit naše děti, Tritol, tak to k nám příště nechoď. |
| TRITOL | Přece si tu nebudu kazit nervy. (odchází a chlapci s ní) |
| KÓLIE | Když jsou vánoce, tak kde je stromek? |
| ELIŠKA | Neboj se. Budeš ho moci ustrojit zítra. |
| KÓLIE | Snad si nemyslíš, že budu strojit stromek. |
| OTEC | No, opravdu. Kólie sem přece nepřijela strojit stromek. |
| ELIŠKA | No, myslela jsem, že kdyby ho stroji hoši, nevypadal by moc hezky. |
| OTEC | Tak to přece jenom budeme muset hodit Kólii na krk. |
| KÓLIE | Však já si nenechám všechno líbit. |
| ELIŠKA | Jestli se ti to nelíbí, tak si zbal kufry a slav si vánoce třeba v letadle. |
| KÓLIE | Tak to se mi zas nehodí. |
| OTEC | Stejně víme, že jsi nám nic pořádného nepřivezla, a my pro tebe máme tak krásné dárky. |
| KÓLIE | Zas nějakou flašku, však já to znám. |
| ELIŠKA | A šest krabiček marihuany. |
| OTEC | Ale zítra dělej před klukama překvapenou. |
| ELIŠKA | Oni ti určitě taky nějaké žváro dají. |
| KÓLIE | (pohrdavě): Loni mi dali kolínskou. |
| ELIŠKA | Však už jsou letos zase o rok starší. |
| KÓLIE | Tak to zase můžu čekat trochu zlepšení. Před dvěma lety to byl hřeben za dva centy. |
| OTEC | Jestli o tom nevíš, Kólie, tak u dárku nezáleží na ceně, ale na lásce s jakou se dává. |
| KÓLIE | Tomu jsem dřív věřila taky, ale pak jsem našemu řediteli dala k padesátinám ten hřeben, co jsem dostala od kluků a marně jsem se láskou oháněla. |
| ELIŠKA | Doufám, že jsi ho navíc zabalila do toaletního papíru. |
| KÓLIE | Ale nepoužitého. |
| OTEC | To je snad jasné. |
| KÓLIE | No to není tak samozřejmé. Kolegině mu zabalila hodinky do novin a víš, co s tím ten hulvát udělal? Hodil jí to do tváře. |
| ELIŠKA | A co udělal s tvým hřebenem? |
| KÓLIE | Vynadal mi, že si dělám hloupé žerty. On totiž nepoznal, že je to toaletní papír, ale noviny pozná každý. |
| OTEC | Tak proč to ta kráva do nich balila? |
| KÓLIE | Chudinka, zapomněla, že má šéf narozeniny a tak, když šla do práce, tak někomu v tramvaji ukradla hodinky a v koši našla noviny, tak to do nich zabalila. |
| OTEC | Vy tam u vás máte ale divné manýry. |
| KÓLIE | Vždyť vy nemáte jiné. Pamatuji si, jak jste zbili Tritol, protože vám nedala tu nevkusnou sošku, jak psi honí jelena. A víš, proč vám ji nedala? |
| ELIŠKA | Ne, proč? |
| KÓLIE | Protože jsem jí ji ukradla. Teď ji mám vystavenou na záchodě. Je to jediné místo, kam nevodím návštěvy, kdyby ke mně někdy Tritol přišla. |
| OTEC | Kólie, nemáš nějaké trochu pubertální chování? |
| KÓLIE | Ne, to ne. Když jsem byla malá, tak jsem byla hrozně hodná a měla jsem samé jedničky. Ale když jsem přišla na vysokou, tak mě hned vyhodili, protože jsem zapálila univerzitní knihovnu. |
| ELIŠKA | A proč? |
| KÓLIE | Protože mě všichni nutili, abych četla ta pitomá skripta, co v ní byla uložená. |
| ELIŠKA | A co jsi na té škole dělala? |
| KÓLIE | Studovala jsem pedagogiku. Chtěla jsem být učitelkou a chtěla jsem učit tělocvik a základy řešení rovnic 50. stupně o pětseti neznámých, chci říci soustavy takových rovnic. |
| ELIŠKA | Ale to musí být hrozně těžké ... |
| KÓLIE | To teda je a k ničemu se to nehodí. A ke všemu, když takovou soustavu potřebuji vypočítat, tak mi trvá deset hodin, než to namačkám na počítač. Já bych to mohla spočítat ručně za dvě hodiny, ale jsem moc líná. |
| ELIŠKA | Koli, laskavě si nech své starosti pro sebe. My jim totiž vůbec nerozumíme. |
| OTEC | Jo, taky bychom tě mohli vykopat z baráku do toho tvého hnusného auta. |
| KÓLIE | To vůbec hnusné není. Pojď se podívat, jak jsem ho krásně nahodila. Stejnou omítkou jako náš barák. (jde k oknu) Vždyť tam není! Kde máte telefon? |
| OTEC | V předsíni. |
| KÓLIE | (jde do otevřených dveří a hned za nimi zvedá telefon): Jsem Kólie Büchlová s jedním přehlasovaným hm, něco přehlasujte. |
| HLAS | Už jsem přehlasovala é. |
| KÓLIE | Jo a ukradli mi auto. |
| HLAS | Jaký? |
| KÓLIE | Chevrolet. Značka New York NV35276; takovou nezastřešenou limuzínu, no, ona sice byla původně zastřešená, ale Dynamit tu střechu rozbil. |
| HLAS | Váš vůz byl poškozen náloží třaskavin? |
| KÓLIE | Ne, to Dynamit Frow, takový roztomilý klouček. Jen občas je drzý a dá mi facku. |
| HLAS | To je sice od něho chválihodné, a kolik chcete za to auto? |
| KÓLIE | Pět miliónů. |
| HLAS | To vám dáme. |
| KÓLIE | Tak tedy 100 miliard. |
| HLAS | První slovo platí, druhý leze gatí. Mějte se. |
| KÓLIE | (položí sluchátko) |
| OTEC | Eli, slyšela's to? Já odvezu auto na vrakoviště a ty zavolej do pojišťovny. (odchází) |
| ELIŠKA | (rychle jde k telefonu) Haló pojišťovna? Já jsem Eliška Frow a ukradli nám limuzínu Chryslera, původně zastřešenou, ale můj syn jí rozbil střechu, tak mi za ni dejte, dejme tomu, dvacet miliónů. |
| HLAS | Jaká je vaše adresa? |
| ELIŠKA | Co že, vy chcete adresu, ale po Kólii jste ji nechtěli. No když je to pro blaho věci. Eliška Frow, číslo 27, 27th Street, New York City. Jo a naše auto je ... Co, vás to nezajímá? Co že? Psychiatrická léčebna, vy nejste pojišťovna? ... A už jedete, jo? (pokládá) |
| KÓLIE | Tak co vyřízené? |
| ELIŠKA | Ano, (pro sebe potichu): Měla bych se těch blbů nějak zbavit a odstranit při tom Kólii. A, už vím. (nahlas): Kólie, já si musím teď někam odskočit, a přijdou sem ti z pojišťovny. Vyjednej to s nima. A ty peníze pro mě mi pak dáš. (odchází) |
| KÓLIE | (pro sebe): To tak. Řeknu, že jsem Eli a peníze si nechám. |
| (zvonek) | |
| KÓLIE | (jde otevřít a vchází se dvěma ZŘÍZENCI) |
| ZŘÍZENEC | Vy jste Eliška Frow? |
| KÓLIE | Jasně že jo. |
| ZŘÍZENCI | (uchopí ji) |
| ZŘÍZENEC | Moc se nevzpírá. |
| KÓLIE | Kam mne to vedete? Mně hned bylo divné, že by pojišťováci nosili bílé pláště. |
| OTEC | (vchází) Ahoj Kólie, kde je Eliška? |
| ZŘÍZENEC | Kdo? |
| OTEC | Eliška Frow, moje žena. |
| ZŘÍZENEC | To je ona. Jestli ji nepoznáváte, tak pojďte s námi do blázince. |
| OTEC | Co že, já asi lépe vím, kdo je moje žena. Kólie, zůstaň, a vy vypadněte! |
| ZŘÍZENCI | (odcházejí) |
| ELIŠKA | (přichází) |
| OTEC | Právě jsem ušetřil Kólii toho, strávila příjemnou noc v blázinci. |
| ELIŠKA | (nerudně): Co's to udělal, ty hrubče. (odchází a za chvíli se vrací zpět se stromkem) Tak, tady to je. Ztratili jsme ale stojan, tak to budeš asi muset opřít o zeď. |
| KÓLIE | Radši vydlabu do podlahy díru. |
| ELIŠKA | To bych ti neradila. Pod námi bydlí ministr zahraničních věcí a ten nás už teď nemá moc rád. |
| KÓLIE | A kde máte ozdoby? |
| ELIŠKA | (přináší bednu) |
| KÓLIE | Tak to bude hodně ubohé. |
| ELIŠKA | Když myslíš, tak kup další, ale jestli ten strom nebude do večera hezký, tak si nás nepřej. (odchází) |
| DYNAMIT a GLOSSIT | (přicházejí) |
| DYNAMIT | Kam to míníš dát, ty rachejtle? |
| KÓLIE | Ještě jste mne nepozdravili. |
| DYNAMIT | To taky neuděláme. |
| KÓLIE | Jestli mne nepozdravíte, zavolám tatínka a řeknu mu to. |
| DYNAMIT | Klidně. |
| KÓLIE | (odchází a v zápětí se vrací s OTCEM) |
| OTEC | Co se stalo? |
| DYNAMIT | Kólie chce, abychom ji pozdravili. |
| OTEC | Proč by tě měli zdravit, Kólie? |
| KÓLIE | Je to snad slušnost. |
| OTEC | No jo. Je to slušnost. Rychle tetu pozdravte, nebo si bude myslet, že jste nevychovaní. |
| KÓLIE | To už si myslím dávno. |
| OTEC | Hrůza. Kluci, dělejte něco, aby si to teta nemyslela. |
| GLOSSIT | Víš, co říkala Tritol? Že není důležité, co si o ní kdo myslí, hlavně, když se může ožrat. |
| OTEC | To je jí podobné. |
| KÓLIE | Málem bych zapomněla. Stromeček dostrojíme za chvíli. Teď budu v televizi. |
| DYNAMIT | To tam budeš dělat reklamu na blázinec nebo co? |
| KÓLIE | Uvidíš. (zapíná televizi; na obrazovce "Literární rozhledy") |
| ELIŠKA | (přichází) No ne, Koli, na co se to díváš? |
| HLASATELKA | Paní Kólie Büchlová je slavná odbornice na literaturu všech dob, jak už napovídá její jméno. |
| OTEC | Na to jméno bys měla být hrdá. Ale jak ses tam dostala, když jsi nepřečetla jedinou knihu? |
| KÓLIE | Řekla jsem, že jsem dobrá, a oni mne vzali. |
| KÓLIE na obrazovce | Já jsem se vlastně dlouho rozmýšlela, zda být literární pracovnicí či ne. Vlastně jsem si kladla otázku "Být či nebýt", jak ji ztvárnil v Romeu a Julii Albert Einstein. |
| ELIŠKA | No, Koli, kam na ty rozumy chodíš? |
| OTEC | Já si myslím, že to neříká přesně. |
| HLASATELKA | Vy jste nám chtěla říci nějakou svou vánoční veselou povídku. |
| KÓLIE na obrazovce | Jo, asi tu, jak jsem u příbuzných rozbila okno dárkem. |
| HLASATELKA | A co je na tom veselého? |
| KÓLIE na obrazovce | Já jsem byla moc veselá, protože jsem byla ožralá ... |
| ELIŠKA | Ale tehdy jsi byla přece úplně střízlivá. |
| KÓLIE | Kdybych to řekla, tak by si pomysleli, že tu děláme pěkné věci. ... A ještě jednou budu v televizi. Budu dělat reklamu na pastu na zuby. |
| GLOSSIT | Ale vždyť ti všechny zuby vyrazila Tritol, když po tobě hodila tu porcelánovou sochu. |
| KÓLIE | Jenže ve studiu mi půjčili protézy. Už to bude. |
| HLAS z televize | Nevíte, co dát komu k vánocům? Dejte všem pastu značky Kolynos. |
| nápis přes celou obrazovku, pak se objeví Kólie, příšerně vycení zuby, až jí vypadnou horní řezáky | |
| KÓLIE | Chtěli to vystříhnout, protože se to moc nepovedlo, ale já jsem jim to nedovolila.
(vypíná televizi) A teď půjdeme strojit ten strom. Nějaký stojan tomu přece jen budeme muset vyrobit. Prostě dospod naházíme pár knih a nějak ho upevníme. |
| GLOSSIT | To je sice moc hezké, ale my tu žádné knihy nemáme. |
| DYNAMIT | Koli, co kdybys zajela k sobě domů a nějaké přivezla? |
| KÓLIE | Jednak mi ukradli auto, a pak je tu jedna věc, kterou vám ale nechci říci. |
| GLOSSIT | Nás taky ani nezajímá. |
| KÓLIE | Mám lepší nápad. Dynamite, jdi na dvůr a přines nějakou hlínu, asi kýbl. |
| DYNAMIT | Já jsem říkal matce, aby tu hlínu, co nám zbyla po loňských vánocích, nevyhazovali. |
| GLOSSIT | Ale vždyť tu máme uschlej kaktus. |
| KÓLIE | Jistě je v květináči. |
| GLOSSIT | (přináší květináč, dají do něj stromek a začínají zdobit) |
| DYNAMIT | Koli, ty jsi se rozvedla? |
| KÓLIE | Já jsem se nerozvedla a teď o tom rozhodně nebudeme mluvit. |
| ELIŠKA | (vstupuje a v každé ruce má láhev whisky) Podívej, co jsem koupila. Mň, to se ožerem, až kluci budou spát. (koukne na kluky a zarazí se) |
| GLOSSIT | To je vždycky keců o atmosféře vánoc. |
| ELIŠKA | Rozhodně atmosféru vánoc nezkazí, když se s Kólií trochu napijem. |
| GLOSSIT | Jako Tritol po loňském Silvestru. Byla tak na mol, že byla v bezvědomí ještě dva měsíce. Dělala nám ostudu po všech nemocnicích. |
| ELIŠKA | Kólie je snad trochu jiná. |
| KÓLIE | Já piji s mírou. |
| ELIŠKA | Ano, slyšíte to. (odchází) |
| DYNAMIT | To je divné, že maminka se nikdy neožere a Kólie vždycky. |
| KÓLIE | Takhle o mně nemluv. A že jsem tak smělá - copak jsi koupil mamince a tatínkovi, Glossitovi ... |
| DYNAMIT | Jo, něco mám. |
| KÓLIE | ... a mně? |
| DYNAMIT | Pro tebe nic nemám. |
| KÓLIE | Co si myslíš? Rychle mi běž něco koupit. A ty Glossite taky. |
| DYNAMIT | (odchází) |
| GLOSSIT | Já už pro tebe mám foťák. |
| KÓLIE | Ó, to zní slibně. A máš ho už zabalený? |
| GLOSSIT | Nějaké noviny vždycky najdu. |
| KÓLIE | Jen abys to nezabalil do toaletního papíru. To je totiž můj osvědčený trik a nerada bych, aby se po mně někdo opičil. |
| GLOSSIT | Už vím, proč jsi všude tak neoblíbená. |
| ELIŠKA | (vchází) Kólie je neoblíbená, protože se všude ožírá. Viď, Koli? (hledá něco ve skříni) |
| KÓLIE | Jak to. Všude mne mají rádi. Je sice pravda, že mě už pětkrát vyvedli z divadla, ale ... |
| GLOSSIT | Kólie, nevytahuj se. My víme, že jsi v divadle nikdy nebyla. |
| KÓLIE | Ale byla, holoubku. Než moje sestra zapálila divadlo v Chicagu, měla jsem spoustu volných vstupenek. Pětkrát jsem viděla první dvě minuty z Kólie od Pražáka |
| GLOSSIT | To je dobře. Ono je to totiž o tobě. |
| KÓLIE | Nekecej. |
| GLOSSIT | Ale ano. |
| ELIŠKA | Kólie má teďka vlastně široký literární rozhled. (odchází) |
| KÓLIE | Jo, byla jsem v Literárních rozhledech. Ale teď si uvědomuji, že nemám ani dárek. |
| GLOSSIT | Lžeš, vždyť jsi přivezla plnou tašku balíků. |
| KÓLIE | Ho, hó! To ale budu dávat sama sobě. |
| GLOSSIT | Ale proč to děláš? |
| KÓLIE | Abyste mi záviděli, co dostávám dárků. A tobě asi koupím kolínskou, abys věděl, jaké to je, něco takového dostat. |
| GLOSSIT | Ty jsi nebyla loni ráda? Vždyť jsi tu kolínskou hned vychlastala. |
| KÓLIE | Cha, chá. tak to se pleteš. Víš, co jsem chlastala? Lak na vlasy. Ten jsem si přivezla již z New Yorku. |
| GLOSSIT | Kólie, co ty všechno nepiješ? |
| KÓLIE | Taky si říkám. Ale teď musím jít pro ty dárky. (odchází) |
| GLOSSIT | Teď bych měl zabalit ty krámy. |
| KÓLIE | Chtěla bych nějaké dárky pro takovou rodinu: dva manželé a dva kluci 15 a 13. |
| PRODAVAČKA | To vám neporadím. Co by to mělo být? |
| KÓLIE | Asi za dvě stě dolarů. |
| PRODAVAČKA | No, paní bych třeba dala knihu, nyní vyšla krásná ... |
| KÓLIE | Pochybuji, že by kniha Elišku zajímala. |
| PRODAVAČKA | Pak tu máme náramnou kosmetiku. |
| KÓLIE | No, ne. Ukažte. Nemáte náhodou lak na vlasy. To bych si lokla. |
| PRODAVAČKA | Ano, tady. Ale myslela jsem, že chcete dárky. |
| KÓLIE | Ano to chci. Tak mi teda dejte zelenou rtěnku. |
| PRODAVAČKA | Máme jen omezenou škálu odstínů. Nejexotičtější je fialová. |
| KÓLIE | A černou nemáte? |
| PRODAVAČKA | Bohužel. |
| KÓLIE | (chvíli přemýšlí) ... Kdybych věděla, zda si Eliška myje vlasy, koupila bych jí šampón. |
| PRODAVAČKA | Třeba si myje ruce. |
| KÓLIE | To tedy nemyje a mýdlo bych jí stejně k vánocům nekupovala. |
| PRODAVAČKA | Vemte si tady katalog. |
| KÓLIE | Děkuji. (prohlíží si ho) Ne, nic se mi nelíbí. ... Snad tady ta ponožka. |
| PRODAVAČKA | Prodáváme je jen v párech. |
| KÓLIE | To by bylo moc drahé, to ne. ... Už to mám, koupím jí koberec. |
| PRODAVAČKA | Na ponožky jste neměla, a na koberec máte. |
| KÓLIE | Někdy jsem velkorysá. Tenhle má krásně otřesný vzorek. |
| PRODAVAČKA | Má to jeden háček. My vám ho můžeme dopravit domů teprve zítra. |
| KÓLIE | To ne. Já snad nic nekoupím. ... Myslíte, že je hodně výstřední kupovat k vánocům žehličku? |
| PRODAVAČKA | Ne, vůbec. |
| KÓLIE | Tak mi jich dejte deset. |
| PRODAVAČKA | Co s tím? |
| KÓLIE | Oh, byla jsem v radostném opojení. Pochopitelně že jen jednu. A kolik by tak stála? |
| PRODAVAČKA | Do 300 dolarů, když by byla s vodotryskem. |
| KÓLIE | Takové drahé špásy si dovolit nemohu. Já už jsem zoufalá. |
| ELIŠKA | (přichází a nevšimne si KÓLIE) Jednu zelenou rtěnku. Ona k nám přijela jedna taková husa známá, to víte, a maluje si ksicht zelenou rtěnkou a pije lak na vlasy. |
| PRODAVAČKA | A to jste ji ještě nedali do blázince? |
| KÓLIE | Doufám, že myslíš Tritol, Eliško. |
| ELIŠKA | (lekne se) No pochopitelně, a taky nám rozbila okno a zeď, a loni dala mému manželovi posmrkaný kapesník. |
| KÓLIE | Ale víš, doufám, proč! |
| TRITOL | (vchází a nevšimne si Kólie ani Elišky) Prodáváte rtěnky? |
| PRODAVAČKA | Ano. |
| TRITOL | Tak mi dejte dvě zelené. |
| PRODAVAČKA | Dneska je nějak Bello Campo plné divoženek. |
| TRITOL | Ony totiž Kólie a Eliška nejsou docela normální. |
| KÓLIE | Hlavně, že ty jsi nestrávila nejkrásnější léta života v protialkoholické léčebně ... Ale vždyť jsem ještě nic nekoupila. Eliško, co chceš? |
| ELIŠKA | Já jsem si vždycky přála vysavač. |
| KÓLIE | Takže jeden vysavač. |
| PRODAVAČKA | (dává ho na stůl) |
| KÓLIE | Tebe se ani nebudu ptát, Tritol. Tři flašky kořalky. |
| TRITOL | (libě se usmívá) |
| KÓLIE | A co chce tvůj muž, Eli? |
| ELIŠKA | Prý by potřeboval náplň do propisovačky. |
| KÓLIE | Zapsat. A co kluci? |
| ELIŠKA | S tím si nedělej starosti. |
| KÓLIE | To taky nebudu. Dejte mi, co vás napadne. |
| PRODAVAČKA | (dá jí facku) |
| KÓLIE | Fajn, a teď platím. |
| PRODAVAČKA | 57 dolarů, potom jeden cent, a ... počkejte, zeptám se ředitele. (odchází) |
| TRITOL | Neměli bychom rozbalit dárky už před večeří? Hlavně ty mé flašky. |
| ELIŠKA | Prosím tě, jseš jak malá. |
| KÓLIE | Tak co bude k večeři? Sehnala's rybu? |
| ELIŠKA | Ani jsem jí nesháněla. My totiž šetříme na nové auto, a tak se teď musíme uskromnit. Stejně se máme na Štědrý den postít. |
| TRITOL | Hmmm, k jídlu můžeme mít třeba suchý chléb, ale pití si nenechám vzít. |
| ELIŠKA | S tím chlebem Tritol ráda vyhovím, ale pít se tu nic moc nebude. Alespoň si budeš víc vážit dárku. |
| TRITOL | Tak mi dovol, abych si ty flašky vzala a půjdu se ožrat k sobě. |
| ELIŠKA | Ani mne nenapadne. Snad nám dáš taky ochutnat. |
| KÓLIE | No, nebuď lakomá. |
| TRITOL | Ha, ha. Snad výměnou za šňůru od luxu. |
| KÓLIE | Jo, Tritol, já ti dám třeba jednu s fuseklí, jestli nějaké dostanu. |
| ELIŠKA | Přivezla sis nějaké? |
| TRITOL | To neberu. Já už mám fuseklí plný byt. A taky zelených rtěnek, co jsem dostala od vás. |
| ELIŠKA | Co se s ní budeme hádat. Vidíš, jak je lakomá. |
| KÓLIE | Jen si tu kořalku sežer. |
| DYNAMIT | (přichází) |
| KÓLIE | (na DYNAMITA): Doufám, že mi letos už nedáte kolínskou. |
| TRITOL | Co vás to tenkrát napadlo? Víš, jak se Kólie vždycky stydí, když si o ní někdo myslí, že se fintí. |
| DYNAMIT | Ale ruce by si občas mohla umít. |
| KÓLIE | Já si ruce myji. A taky jsem si občas umyji i hubu, když si ji omylem zapatlám lakem na nehty místo rtěnky. |
| DYNAMIT | A pak, že se nefintí. |
| ELIŠKA | No, tak raději jdi pryč. |
| DYNAMIT | (odchází) |
| KÓLIE | Tak jak to bude s tou večeří? |
| ELIŠKA | Večeři prostě dnes neuděláme. Teď si akorát půjdeme zazpívat koledy a vrhnem se na dárky. |
| KÓLIE | No jo, ale já ještě nemám nic zabalené. |
| TRITOL | Tak to ani nebal. Na ten tvůj superpapír stejně není nikdo zvědavý. |
| OTEC | (přichází) Zavoláme kluky? |
| ELIŠKA | Ano. |
| DYNAMIT a GLOSSIT | (přicházejí) |
| DYNAMIT | Já už mám hlad. |
| KÓLIE | (potichu): Počkej chvíli. Tritol ti dá oplatky. |
| DYNAMIT | To jako dárek? |
| TRITOL | Musíš mu hned všechno vyžvanit? Chceš, abych mu řekla, co jsi mu koupila? |
| KÓLIE | Jen to ne! |
| TRITOL | (poplácává se po tváři a na DYNAMITA): Ti, ti, ti. |
| KÓLIE | (dá jí facku) |
| TRITOL | A co teď dáš Dynymu? |
| KÓLIE | Musí mu ty tvoje posmrkané oplatky stačit. |
| OTEC | Slečny, mírněte se. |
| ELIŠKA | V naší rodině bylo vždycky zvykem před rozdáváním dárků zpívat koledy. |
| DYNAMIT | Hlavně se tu dřív večeřívalo. |
| ELIŠKA | Víš, že nám tatínek tak chytře odvezl auto na smetiště a musíme šetřit na nové. |
| OTEC | Vždyť's mi to poradila. |
| ELIŠKA | Ale zavinila to vlastně Kólie. |
| OTEC | No, pochopitelně. |
| DYNAMIT | Takže mám zmlátit Kólii, že není večeře? |
| ELIŠKA | No snad nechceš mlátit tetu? |
| OTEC | Proč ne? A, ... vlastně, co si myslíš, takhle na tetu? |
| KÓLIE | Ale, Dynamite, vždyť já nemám tolik peněz, abych ti to zaplatila. |
| DYNAMIT | Co bys mi platila? |
| KÓLIE | Koupila jsem ti facku k vánocům. Takže jsem myslela, že budeš chtít ... |
| DYNAMIT | Ne, nic nechci. |
| KÓLIE | To je dobře, tak mne můžeš klidně zbít. |
| ELIŠKA | Nedělej to, Dynamite. |
| TRITOL | Kdy už dostanu ten chlast? |
| ELIŠKA | Ne, teď ty koledy. |
| TRITOL | Žádné koledy. Který je to balík? |
| DYNAMIT | My tu s Glossitem máme připravenou takovou koledu. Vlastně to ani moc koleda není. |
| GLOSSIT | Jo. (sedá ke klavíru a hraje) |
| DYNAMIT | (zpívá): Ta naše Kólie je hrozná fůrie ... |
| KÓLIE | (libě se usmívá) |
| DYNAMIT | ... tetinka Kólie je hrozná fůrie. |
| KÓLIE | (zrudne): Tak dost! A k dárkům. |
| GLOSSIT | Jo. (přestává hrát) |
| DYNAMIT | ... Když jí někdo vidí, hned se z ní poblije. (dozpíval) |
| ELIŠKA | Mělo by se to rozdávat nějak organizovaně. |
| TRITOL | Já si vezmu to svoje a hned jdu. |
| ELIŠKA | Nejprve snad tenhle žvanec papíru, co je na něm napsáno "Kólii". |
| KÓLIE | (vezme si ho a rozbaluje) |
| OTEC | Vždyť je to náš foťák! Kdo ho té krávě dal? Že's nám ho ukradla a teď si ho dáváš? |
| KÓLIE | No dovol! |
| OTEC | (bere foťák) |
| ELIŠKA | Pak jsou tu ty flašky pro Tritol. |
| TRITOL | Hmm, dej to sem. (odšpuntuje první láhev a začne lábat) |
| ELIŠKA | Pak je tu jedna maličkost pro tatínka. Malá, ale potěší. |
| OTEC | No, Eli, chceš snad přes hubu? Vždyť je to náplň do propisky. |
| KÓLIE | To ti dávám já. |
| ELIŠKA | Pak je tu jeden lux pro mne. Od Kólie, že? |
| OTEC | To teda ne. |
| GLOSSIT | To víš, že ne. |
| DYNAMIT | No přece ode mne. |
| TRITOL | Co když je pro mne? |
| ELIŠKA | Pak je tu ještě jeden lux, taky pro mne. Proboha, koho to napadlo? A další lux. Ježíši, za co mne trestáš! Tohle je taky lux. Já jsem si vysavač přála, ale ... a další. Co s tím budu dělat? ... Je tu ještě něco pro mě, nebo jdu spát. |
| KÓLIE | A pro mě je tohle, tohle, tohle, ... tohle (přehrabuje se v dárcích) |
| OTEC | Kólie, vždyť jsi trapná. To sis to nemohla dát někdy jindy? |
| KÓLIE | A tohle Dynymu. (dá mu facku) |
| DYNAMIT | (dá jí pět facek) |
| KÓLIE | Ty jsi ale štědrý. Tak jsem se obdarovala a můžu zas jít. (odchází) |
| OTEC | Bože. Tritol je na mol. Támhle se válí u skříně. |
| ELIŠKA | Tu ženskou nechat chvíli bez dozoru. ... To jsou vánoce. |