1. kapitola
HAUSBOOTHE
PŘÍBĚH S PANEM PROFESOREM

Reinen Forn byl vlastník pětipatrové vily v Kolidě. Měl obrovské jmění - deset milionů peder. Jeho vila se mu již nelibila a tak ji podminoval. Protože nevybouchla v udaný čas domníval se, že mina nebyla pravá a tak dal inserát do Homeronnu (tehdejšich auských novin). Ale neupozornil na miny.

V Kolidě také žil profesor Schneidermannovy university Dr. Hans Hausbooth. Byl povahou rozlišný od Reinena Forna. Chtěl přečíst za každou cenu všechny knihy na světě. Jednou mu přišly do ruky pohádky. Bez veškerého zájmu je přečetl až do konce. Jeho životním tajemstvím je, že vymyslel lék na nesmrtelnost. Trvalo mu vynalezení pět let.
Jednou si přečetl také Hömeronn. Inserát si prohlédl a vilu si koupil.


2. kapitola
HOTEL HAUSBOOTHEN
(ze zápisniku Hausboothova)

Profesor, tedy já, jsem si z té vily samozřejmě udělal hotel. Ještě jsem vám neřekl, že jsem hotel, tedy vilu, koupil za půl milionu. Tyto peníze dostanu zpátky co nejdřive. Zaplatí mi je hosti z hotelu. Hotel se jmenuje po mně, HOTEL HAUSBOOTHEN. První hosté přišli do našeho hotelu 1.8.1974. Tento host se jmenoval Kohomfé. Druhá várka hostů přišla do hotelu až 3. září. A v tom se stal tento příběh:

"Šel jsem do sklepa pro uhlí a tu jsem ztuhl, dívaje se na zem ..."


3. kapitola
MINY

Byly to miny, co mě tak polekalo. Ano, byly to načasované miny a měly za půl hodiny vybouchnout. Běžel jsem rychle na policii. Policajt mi nechtěl nejprve věřit, ale šel se na to podívat. Když jsme tam došli hotel už byl prázdný.
(konec zápisků).


(ze zápisků policie)

V tom profesor zázračně zmizel. Několik minut po Hausboothově zmizení hotel vyletěl do povětří. V zápětí obrovského výbuchu jsem myslel, že profesor je mrtev. Později se ukázalo, že tomu tak nebylo.




4. kapitola
OBJEV RAKVE

V troskách jsem viděl obrovskou díru ve zdi. Vedla do sklepa k minám, které tam byly ještě před pěti minutami. Šel jsem dovnitř a koukal jsem se pozorně na všechny strany a skoro na konci této chodby jsem viděl něco načernalého. V tom mi zhasla svítilna. Strčil jsem tam novou baterii a pokračoval jsem v cestě. To co jsem viděl byla černá rakev. Byla úplně celá. Ztrnul jsem. Záklopka se otevřela a přede mnou stál profesor. Omdlel jsem. Myslel jsem, že se mi to jen zdálo, ale je to pravda.
Okamžitě po nálezu rakve jsem běžel za detektivem. Ten okamžitě začal pátrat. Přišli do hospody ještě s jiným detektivem a viděli u stolu sedět tři muže - byl to pan profesor, Reinen Forn a ještě jeden neznámý chlap. . . .
(konec zápisků policajta).

(opět profesor)
Detektiv se mě začal ptát, jak to bylo. Odpověděl jsem, že mne uchopila silná chlupatá ruka a zakryla mi zrak.
"Není to pravda!" vykřikl neznámý, "utekl do hotelu sám!".
Vytasil z opasku nůž a namířil na mne. Než se nadál vyndal jsem revolvér a vyřídil jsem ho. Byl to Kohomfé, bývalý host našeho hotelu.


5. kapitola
VYŠETŘOVÁNÍ

Detektiv ihned prohlédl Fornovi ruce. Ale Forn měl ruce hubené a bez chlupů. Potom šel na ulici a každému prohlížel ruce. Nikdo se mu nezdál. Až najednou šel po ulici Jean Schneidermann. Byl dva metry padesát centimetrů vysoký a půl metru široký. Jakmile mu detektiv dal obličej k ruce, udeřil ho do obličeje, až se svalil na chodník. Měl opravdu silnou ruku, ale neměl chlupy. Druhý detektiv se proti němu postavil a Schneidermann na něho šlápl.
Konečně našli vinníka.


6. kapitola
FLEUGETHBAUER

Na rakvi na začátku pátrání našli otisk prstu na čerstvém, nezaschlém laku. Zjistili, že otisk je pravý. Muž jménem Fleugethbauer se nakonec přiznat, že přetočil miny a dal do rakve pana profesora. Dostal za to trest, 2 roky ve vězení.