Jan Raichl
(ve věku 11 let)

KAPITÁNI NA MATRACI

Praha 6 Petřiny - 19. leden 1975

Román

Kapitola 1. Chile

Další naše cesta byla do Chile. Jdeme na pláž v poslední den naší výpravy. Jsme v městě Santiagu. A máme matračku značky Lokaley-3 s motorem.

Šli jsme tedy naposled vykoupat se v moři. Sice je tu zima, ale dovolená je zde dobrá. Stanice, odtud vzdálena jen šest set metrů, se krčí u zapadlého domku v údolí pod městem, lépe velkoměstem, kde protéká nevelký potok.

Autobus nás doveze do vlastního města vzdáleného dokonce sedmdesát kilometrů odtud. Jezdí v denních intervalech.
"Pozdě jsme přišli, Huppe", upozornil, mě kolega, "co máme dělat; jsme mezi sezonou; příští jede až za čtrnáct dní. Mám obavy, že se zpět nedostaneme. Vidíš to, já jsem to říkal, měl sis vzít hodinky, ta ... "
Přerušil jsem ho: "Mám nápad. Co kdybysme pluli na matraci."

Radostí jsem vše naložil na matraci a už jsme pluli. Byla to legrace. Po dvou hodinách plavby nastala noc. Byla temná, ale na štěstí jsme měli svíčky. Střídali jsme se ve spaní a veslování.

Sedm set kilometrů od ostrova sv. Felixe nám došla svíce. Pluli jsme nazdařbůh.


Kapitola 2. Ostrov sv. Felixe

Když jsme se probudili, byl již bílý den. Moře bylo klidné a po ostrově ani stopy, ale na moři se objevila rybářská bárka vytesaná z kmene pomerančovníku, což nám oznámilo, že jsme blízko Felixova ostrova. Vtom jsme spatřili žraloka. Co se stalo dále sám nevím, ale když jsme se probrali z bezvědomí, octli v rybářské chýši u vlídných domorodců.

Na vrchol hory vysoké bezmála 500m jsme se vypravili hned druhý den. Ještě jsem vám neprozradil, že se matrace a veškeré naše zásoby a potřeby zachránily. A teď se opět vraťme k hoře. Je vápencovitého útvaru. Jsou zde velké nánosy, kamenné soli, které zmírňují svah hory, ostatně sopky. Výstup nám trval plné tři hodiny. Ale cesta nebyla příliš unavující. Na posledním metru úbočí jsme si udělali odpočinek, "I když ne příliš pohodlný," dodal správně Hausbooth, protože si vzpomněl na velkého zločince W & H Dalhiboora, který se naší vinou utopil. Stalo se to takto: zločinec stál na kraji skály, inu, to už víte, že jsme ho shodili ze skály dolů do moře a zločinec se utopil v Tichém oceáně.

Rozloučili jsme se s domorodci, vzali jsme si matraci k vyplutí a dosažení Havajského ostrova.


Kapitola 3. Galapágy

Dříve než na Havaj jsme se dostali na Galapágy. Dosáhli jsme jich podobně jako ostrova sv. Felixe. Jenže strašlivá věc nebyl žralok, nýbrž parník plující do hlavního města Peru Limy. I on byl naším zachráncem.

Že zde žijí želvy, o tom nasvědčuje i želví polévka, kterou jsme měli k obědu. Vzácná je zde skupinka leguánů suchozemských, při nedostatku potravy žerou i kaktusy. Ostrov je domovem mimo jiné i galapážského sokola.

Zdejší sopka. je Cerro Azul. Její kráter se skládá z mladého proudu a starého proudu pouze z pyroklastik. Tato sopka je vysoká l680 m nad mořem. Souostroví se skládá z čtrnácti ostrůvků, ležících poblíž nebo přímo na 91° z.d. a na rovníku. Mimo hlavního ostrova Isabela jsme pluli na ostrůvek Fedinandina, který jsme si pozorně prohlédli.

Na ostrově totiž žil auský guvernér, i když ostrovy patří Peru. Mohl by nám poradit jak se dostati zpátky do Auska. Jenže zrovna byl na návštěvě v Peru. Nemohli jsme se ho na tuto věc zeptati po dobu našeho cestování. A abych nezapomněl je dnes 13. záři 1974. Již mám být celý týden ve škole a učit žáky SchnUNW (Schnaidermannovi Uniwerssiti weweinplatizze - všeobecné výuky), ale nemohu kvůli této cestě. Pak jsme pluli přimo na Havaj ...


Kapitola 4. Havaj

Od pobytu v Chile uplynulo čtrnáct dni. Teprve teď bychom nasedli do autobusu a odjeli do Auska, jenže jsme na Havaji a dokonce pod sopkou Mauna Kea měřící 4202 m nad mořem, ale pod mořem daleko vyšší. Zdejší domorodci se žíví rybářstvím jako na všech ostatních ostrovech, ale výjimka je zde velké přistavní město Honolulu, je velké jako naše Brno. Ani zde jsme se nezastavili, nýbrž jsme pluli proti Japonsku. Měli jsme obavy, aby nás nezahnal mořský proud do ostrovů Tamotu náležící Francouzské Polynésii, což byl náš konec, protože bychom ztroskotali. Ale to se také stalo. Teplý proud nás zahnal až k osrovu Malden leží na 5° j. š. a 145° z. d. a tam jsme pochopitelně ztroskotali.


Kapitola 5. Auský opravář

Naštěstí na ostrově byl opravář matrací, takže jsme mohli plouti štastně dál, ale neměli jsme již zásoby, které se v bouři utopily. "To nevadí," řekl jsem Hausboothovi, "hlavně že se dostaneme do Japonska." Ale až za čtrnáct dní.


Kapitola 6. TOKIO

Další dny se nic nezměnilo. Ale šestý den jsme byli již v japonském městě Tokiu. V tomto městě žije přes devět milionů lidí.

Ausští velvyslanci nám připravili loď, která se jmenuje Kochingelauer.

Dobře skončil i román "Kapitáni na matraci".

KAPITÁNI NA MATRACI
Podle orginálu Capietanne matraque Jean Raichla,
Weicez & Peter Suntropy,
přepracoval autor do jazyka českého.

Svazek č. ................. 3
Vydání .................... 1
Stránek .................. 18
Cena v peder .........0,10
v Kčs ...................... 10

Vytiskl Jan Raichl 19. Ledna 1975