Celé hory jsou zachumeleny, jen stromečky vykukují pod sněhovými peřinkami. Všude ticho, jen zdálky slyšet je radostné dětské hlásky - to děti spěchají závějemi do školy. Malá jedlička na kraji lesa vystrčila zvědavě hlavičku a volá na blízkou tenounkou břízku: "Copak ty děti dnes tak radostně běží, vždyť je takový mráz a ručky jim jistě mrznou!" "Cožpak nevíš", povídá tajemně břízka, "že jsou Vánoce a že děti budou dostávat dárky?"

Ve škole děti jaksi slavnostně usedaly do lavic. Na stupínku byl stromek plný třpytu a světel a všude plno krásných věcí. Pan učitel se rozhovořil o dobrých českých lidech, kteří nezapomněli, že tady na horách Orlických žijí chudí tkalci, kteří nemohou své děti ošatit. "Dověděli se o vás, že jste pilné děti, že rády chodíte do školy a že i doma pomáháte rodičům při jejich práci. Poslali vám bohatou nadílku, abyste se mohly dobře obléci a nezkazily si zdraví, když za veliké zimy musíte chodit do vzdálené školy."

Pan učitel bere do ruky seznam. "Anežka Hartmanová", čte a ke stolku přistupuje malinká dívenka s bledými tvářičkami, protože se doma nikdy dostatečně nenají. Rodiče její jsou chudí tkalci, bydlí v obecní chalupě a mají pět malých dětí. Nastavila ručky a dostala šaty, botky, punčochy, červený čepec se tuhou a nakonec ještě pěkně vystrojenou panenku. Velké, černé oči děcka se rozjasnily, nevěří ani, že to všecko je její. "Děkuji", šeptá a odchází se svým pokladem do lavice, kde svazuje všecko do přichystaného šátku. Jen panenku ještě drží, usmívá se na ni a hladí jí vlásky, nikdy nic tak krásného neviděla. Za chvíli jsou všecky dárky rozdány a svázány do ranečků, děti zazpívají nějakou vánoční a už se hrnou ze školy. Jak radostně letí domů!
Jedlička u lesa šeptá své sousedce: "Podívej se, jaké ranečky si nesou a jak všecky spěchají, dnes jistě zimy necítí." "Bodejť by cítily'" vážně odpovídá břízka,"obdarovala je Láska a ta, panečku, hřeje!"

Běla Raichlová