Z příspěvku Josefa Škáby:
Dělníci žádali, aby jim byl dán text český. Rád jsem slíbil. Poslal jsem polské verše s českým slavným překladem do Rychnova nad Kn. slečně Běle Krapkové, jež byla sestřenicí zemřelého redaktora sociálně demokratického, přispívala do listů této strany a napsala pro ni několik písní. Energická, ohnivá dívka ráda byla v kruzích dělnických viděna za svých návštěv Prahy. Slečna Krapková velmi ochotně tužbě dělnictva vyhověla a český překlad oděla do veršů. Roucho, jež písni dala, zůstalo téměř beze změny.
Autorka:
českého znění Rudého praporu žije čtvrtstoletí v Orlických horách, v obci Lomech za Dobruškou, provdána za správce školy Hynka Raichla. Spolu s manželem pomáhala dobývati českému národu tuto
obec, jíž nejdříve dali českou školu, shlížející dolů do českého kraje, a pak českou
správu. Turisté po Orlických horách nezapomínají nikdy navštíviti tyto dva zapadlé vlastence, kteří svému národu skromně
věnovali celý život. Paní Raichlová svolila k tomu, bych prozradil její účast na
písni, jež pomáhala šířiti náladu proti tyranům na trůně Habsburském, účast, jež na štěstí v dobách persekuce byla a až dosud zůstala neznáma. Dnes ve svobodné vlasti, když tyrané a jejich pochopové jsou zbaveni moci, můžeme svobodně vzpomenouti
zašlých dob, jež byly přece jenom krásné.
Příspěvek Běly Raichlové:
|
DOPIS. Vzpomínky na pohnutou dobu let devadesátých jsou mi nevýslovně drahé. Chodívala jsem s pokrokovými studenty do schůzí dělnických k »Pštrosovům«. Každý skoro večer jsme se tam scházeli vždy po sedmé hodině, kdy dělníci vraceli se z práce, Bývalo tam jako v úlu, rušno, radostno. Debatovalo se, přednášelo a zpívalo dlouho do noci. Já jsem obyčejně měla úlohu kapelníka, zatím co studenti bratří Hajnové, Klofáč, Škába a jiní přednášeli a poučovali po vzdělání toužící mladé hochy. Za zpěvu vždycky jsme se rozcházeli a ještě venku, dokud neobjevil se nějaký bezpečnostní orgán, zpívali jsme »Buď práci čest«, »Zapadá slunko svobody zlaté« a mnoho jiných písní. Měla jsem ty ideální snaživé dělníky z duše ráda a oni měli rádi mne. A proto, když jsem z Prahy, kde na mne byl vydán zatykač, narychlo odjela, psal mi p. Škába: »Rádi bychom měli přeloženu píseň Rudý prapor, právě z Krakova sem donesenou, a naši dělničtí přátelé si přejí, abyste tak učinila Vy, bude jim tím dražší.« Přeložila jsem ji tedy, ač teprve krátkou dobu učila jsem se polštině, ale těm milým tam nebylo možno odříci a pak mladá moje revoluční duše toužila sama po písni, kterou vyjádřiti by mohla plněji svoje touhy. Ovšem netušila jsem tenkrát, vzdor mnohým zkušenostem. co roků žaláře vynese mnohým mladým nadšencům pouhé zapění písně té. |
|---|