Lydia Baštecká    pro časopis Litera 6 /2003

Běla, přáteli někdy nazývaná Běluše a pokřtěná Bělena, se narodila 14. 4. 1871 v Červeném Kostelci v chudé a početné rodině trafikanta Františka Krapky. Otec, nadšený a neúspěšný vynálezce, se snažil hmotný nedostatek kompenzovat svým dcerám (z devíti narozených se dospělosti dožilo sedm) vzděláním. Běla studovala nejprve v Rychnově nad Kněžnou, kam rodina přesídlila, a v Praze pak na učitelském ústavu. Ovlivněna svým politicky angažovaným bratrancem, sociálním demokratem Josefem Krapkou, se v Praze v 80. letech 19. století zapojila do činnosti Omladiny, publikovala a navštěvovala dělnické schůze. Měla silné sociální cítění, především však byla plná ideálů a téměř - romantických citů. Toto její působení by si zasloužilo podrobnější rozbor. Rozhodně ji však nelze jednostranně prezentovat, jak to činila totalitní propaganda, jako autorku českého překladu dělnické písně Červený prapor. Mimochodem ona tu píseň nepřeložila, pouze převedla dodaný český překlad do veršů. Profesně začala působit jako industriální učitelka na škole v Rovném. Byla mladá, půvabná, ráda se pěkně a moderně oblékala, vysloužila si od domorodců označení "frcinka". Vypadá to, že jí to ani moc nevadilo. Malá enkláva vzdělanců, především učitelů, kteří se pravidelně scházeli na poštovním úřadu v Dobrém v den výplaty gáže a poté se v druhé části téže budovy v hospodě "Ve spolku" společně bavili a kulturně vyžívali, přece jen žila na tamější poměry poněkud výlučně.

V této společnosti poznala živá a veselá Běla svého budoucího manžela lomeckého učitele Hynka Raichla. Ten se narodil 17. 2. 1872 ve Velkém Dřevíči u Hronova, vzdělání získal na měšťanské škole v Náchodě a na učitelském ústavu v Hradci Králové, kromě Lomů působil krátký čas na dvoutřídní škole v Mezilesí. Teprve s ním Běla, od roku 1895 již jako paní učitelka v Lomech, zakotvila ve skutečném praktickém životě a nahradila svůj poněkud idealizující přístup k životu postojem realističtějším. Mám za to, že oba, ač dosti rozdílných povah, se výborně doplňovali a je nepochybné, že dokázali ve stísněných hmotných poměrech a leckdy obtížných podmínkách vybudovat ze své školy nejen solidní učiliště české mládeže, ale také v nejlepším slova smyslu novodobé "obrozenecké" centrum, které v mnoha ohledech a formách přinášelo obyvatelům podhorského kraje tolik potřebnou osvětu, kulturu, rozhled a zázemí. Základnou této rozmanité činnosti, na jejíž podrobnější rozvedení není na tomto místě dostátek prostoru, byl místní odbor Národní jednoty severočeské pro Dobré a okolí, který Hynek Raichl  roku 1897 založil a jehož byl dlouholetým jednatelem. Za zmínku jistě stojí i fakt, že Běla Raichlová  jako velká propagátorka esperanta pilně korespondovala z Podorličí s celým světem a pravděpodobně to byla právě ona, kdo v roce 1907 inicioval založení prvního Esperantského klubu v Náchodě, který je jedním z nejstarších u nás.

Již bylo zmíněno, že z Lomů odešli manželé Raichlovi na školu do Vysokova a roku 1927 do výslužby do Náchoda, kde oba dožili. Pokud jde o jejich literární tvorbu, publikovali jednotlivě výchovné povídky pro mládež v časopise Od kladského pomezí a společně vydali roku 1900 v Praze výbor pověstí z Náchodska s názvem Nové pověsti a pohádky. Druhého vydání se výbor dočkal roku 1992 pod názvem Rok u krále Zlatoděje.

Lydia Baštecká