Večerní Praha - 27. února 1961
Vynikající dílo mladého skladatele Miroslava Raichla
Symfonické žně pokračují
V pátek a v sobotu vystoupili na přehlídce v Domě umělců se svými pěveckými sbory Slovenská filharmonie a Symfonický orchestr
Čs. rozhlasu. Sobotní večer přinesl velký zážitek: II. symfonii Miroslava Raichla.
Třicetiletý skladatel udeřil na novou strunu. Dílo promluvilo jasnou řečí: mladý člověk v něm zpívá o našem životě a tento
život vidí v neobyčejné šíři. Nevyhýbá se ničemu: bojovému úsilí, radosti, zasnění, lidové veselici, nahlédne snad i do
tanečního sálu, zahledí se na ulici atd. Přitom má Raichlova symfonie řád, pevnou stavbu i napětí a bohatství nápadů v orchestru
skvěle uplatňuje.
Pochopitelně lecjaký vliv, například Janáčkův, bychom mohli v této hudbě vyposlouchat. Raichl mu však
nepodléhá jako jiní, ale zmocňuje se ho. A ještě něco: jsem přesvědčen, že se dokonce najdou ti, kdož
některé Raichlovy melodie obviní z triviálnosti. Možná že budou mít i pravdu.
V jednom však pravdu mít nebudou: Raichlovo dílo přesvědčuje, je silné svým soudobým myšlením, a žádná z těchto melodií jeho
vyznění neoslabuje!
K nesporným kladům přehlídky patří i Ruralia slovaca Andreje Očenáše. Inspirační zdroj skladatelův je u skladby, která chce
zachytit slovenský venkov, ve slovenské lidové hudbě. Očenáš
v ní hledá právě jen inspirační zdroj, z něhož čerpá s neobyčejným vkusem.
Ostatní díla nelze přijmout bez výhrad. Chlubnova kantáta Ve jménu života má všechny rysy zkušené,
tradiční kompoziční práce. Vlastní smysl Neumannových veršů zůstal v ní však nepochopen.
V ilustrativně pojaté Bartošově kantátě Poselství (podle K. Bednáře) nedokázal skladatel vyřešit vztah mluveného a zpívaného
slova. Tři symfonické fresky J. Ceremugy jsou siláckým dílem. Zaútočily na posluchače neúprosným přívalem zvuku, v němž však
rozbředl pevný tvar a utonula v ní nejedna pěkná myšlenka.
Zvláštní kapitolu tvoří IV.symfonie J. Zimmera. První dvě věty mají všechny předpoklady, aby z nich vyrostla
pozoruhodná symfonie. Skladatel dal dílu program. A tu nemůže být ani řeči o tom, že by například třetí věta plná zámlk a
lyrického zpěvu vystihla budovatelský život.
Ve finále komponovaném na Kostrovu báseň Vďaka strane, interpretoval pak J. Zimmer báseň po svém a její vyznění zkreslil.
Za dirigentským pultem se vystřídali L. Slovák a A. Klíma, který zvláště symfonii Raichlovu řídil s neobyčejným elánem.
Vladimír Šefl
Život a dílo hudebního skladatele Miroslava Raichla