Zpěv dnešních dnů
Květen 1961
Říkalo se ještě donedávna, že tvorba masových písní, stagnuje, že soubory nemají co zpívat. Pořad "Písně dnešních dnů",
uspořádaný v neděli v Praze k 40. výročí KSČ, však nasvědčuje, že toto tvrzení ztrácí svou oprávněnost. V podání sólistů -
V. Mlejnkové, V. Hlavsové, J. Soumara a R. Pelara - a souborů zazněla tu řada masových písní z posledních let. A byla to
slibná bilance. Jejich tvárnost obsahová i žánrová a stylová je dnes bohatší. Zvlášt potešitelné je, že vedle známých
skladatelů, s jejichž jmény se naši občané poprvé seznámili právě ve spojení s jejich masovými písněmi, poznává širší
veřejnost nyní opět i další, mladší skladatelskou generaci.
Není náhodou, že se v jejich písních v působivých obrazech zpívá především o dvou základních tématech.
Inspirací je jim zvláště velké mírové
úsilí a charakteristický optimismus
našeho času. Opravdové renesance
dostává se masové písni ve skladbách pro pionýrské soubory. Na večeru
V Městské knihovně o tom svědčily
jak písně starších skladatelů, např. Reinerův svěží pochod "To my ženem čas", lyrické osobní vyznání "Nikdy sám" V. Dobláše,
"Zář jedněch očí" J. Seidla osobitě ztvárnující ohlasy
lidových písní, tak i skladby Fischerovy, Friedovy, Paloučkovy aj., z mladých pak V. Felixe, V. Neumanna a zejména M. Raichla.
Jednou z nejlepších písní, vpravdě ježkovské tradice, je "Atomová pohádka"
J. Fischera, R. Pelar zpíva tuto prostou ukolébavku s nevtíravým vnitřním patosem. Oprávněnou pozornost si vydobyl
M. Raichl. Tři jeho písně úvedené na večeru - dvě satirické na vtipné texty J. R. Picka. "Emigrant" a "Můj bratr", a
vroucně lyrické "Blahopřání" - prozrazují nevšední skladatelův talent, jemuž prospívá aktivní spolupráce s lidovou
uměleckou tvořivostí. ...
dh
Život a dílo hudebního skladatele Miroslava Raichla