Mladá Fronta - 20. února 1964
Další den přehlídky
Druhý koncert z nové tvorby pražských skladatelů byl věnován komorní tvorbě a s radostí je možno konstatovat,
že to byl poslech plný požitku. Úvodem zazněly Protesty Václava Kučery (housle, klavír, tympány), skladba plná rytmu,
hledačského nadšení v oblasti nových zvukových kombinací a přitom se silným politickým podtextem (zaměřená proti rasové
segregaci). Kučera se projevil jako autor zcela nové svěží a podnikavé energie. Petr Eben se dotkl v Písních
nelaskavých jednoho z nejaktuálnějších problémů: otázky přehrad ve vztazích dvojice, tragického deformování milostného
citu muže a ženy. Hudba to byla jedinečná - dramatická, skvěle opět "posazená" pro hlas a důmyslně vystavěná i jako
šestidílný cyklus. Věra Soukupová zpívala písně mistrovsky a svým tradičně "vampýrským" způsobem. Tři písně Miroslava
Raichla na slova kubánského básníka (N. Guména)
byly jakýmsi volným vydychnutím. I když druhá z nich neměla štastný text (ani jeho zpracování), dýchlo z nich kouzlo
volnosti, člověka zasazeného do krás přírody a bojujícího s chlapskou vervou. Raichl má jedinečný dar: do české hudby
svírané často závislostí na kožených německých tradicích vnášet kus radosti i uličnictví chutnajícího francouzskou,
nebo lépe řečeno
vpravdě svobodnou mentalitou. Kalabisova komorní hudba večer dovršila. Nejenže mistrovsky zahraná Pražskými komorními
sólisty, ale muzikální, suverénní a moudrá skladba. Byl to vlastně večer tří mladých autorů (už jmenovaných), nad nimiž
Kalabis, starší a uváženější, rozprostřel moudrá, filosoficky hluboká křídla. Na rozdíl od prvního večera přehlídky
poskytl tento silné zážitky - čtvero rozmanitých "chutí".
JIŘÍ PILKA
Život a dílo hudebního skladatele Miroslava Raichla