HZ č.9 1963
Miroslav Raichl ve "Verších psaných na vodu" (st. japonské pětiverší) pokračuje ve své vlastní osobité tradici
"nečesaného" talentu, jak byl nazván po premiéře II. symfonie. Tyto ženské sbory také působí mladě, ale
jinak než zahloubaný Hrušovský; Raichl je usměvavě útočný a jeho zbraní
jsou intonace a rytmy vzaté téměř ze života nebo z toho, co v Ústavu pro hudební vědu nyní složitě nazývají
"žánry bezprostředně spjaté se životem mas". Líbí se mi, jak dokáže starou japonskou poezii doslova rozhýbat pocity
dnešní naší mládeže a stylem jejího životního kreda. A přitom vše
udrží bezpečně v mezích uměleckého projevu: je to trochu neuctivé ke konvencím, ale zároveň zase i vytříbené.
A tímto rozporem slibné a zdravé.
Život a dílo hudebního skladatele Miroslava Raichla