Hudební rozhledy, č. 13 / 1962
Ze článku
Rozhlasový orchestr a jeho dirigenti


Svatopluk Havelka, Miroslav Raichl,
Věroslav Neumann, Václav Jedlička a Luboš
Fišer s předsedou Svazu československých
skladatelů Václavem Dobiásem.
Vrcholem Klímova vystoupení bylo uvedení II. symfonie Miroslava Raichla. Netřeba slovy zdůrazňovat její vnitřní hodnoty, neboť společenská praxe už v desítkách repríz potvrdila, že je to dílo, v němž se Raichl dopracoval syntézy vysoké umělecké náročnosti, technického mistrovství a formální kázně s atributy upřímné lidovosti, sdělnosti a srozumitelnosti, bytostného optimismu a ušlechtilé, soudobými prostředky se vyjadřující hudební řeči. Nutno však po zásluze hodnotit, že žádné z několika dosavadních provedení nedalo těmto přednostem tak vyniknout jako právě Klímova realizace Raichlovy partitury. Mluvil jsem úvodem o kulturně politickém významu a přínosu Klímova provedení; vidím ho v tom, že před soustředěnými zraky náročného mezinárodního festivalového publika zmnoženého ještě o tisíce posluchačů v zahraničí, jimž účast zprostředkoval rozhlas, dal přesvědčivě vyznít dílu, které jako kapka vody odráží naše nejlepší představy o poslání umění v socialistické společnosti v konkrétní a řekl bych agitující, získávající podobě.

Život a dílo hudebního skladatele Miroslava Raichla