Tvorba - 18. června 1959
NOVÁ OPERA S REVOLUČNÍ TEMATIKOU
Počátkem června vstoupilo do života nové české operní dílo mladého skladatele Miroslava Raichla "Fuente Ovejuna". Uvedlo
ji 8. června v ÚDČA pražské Operní studio Akademie muzických umění a státní konzervatoře. Třebaže dílo bylo uvedeno toliko
jednou a není zatím - žel! - naděje na další provedení, zapadá významně do řady
operních premiér, které přinesla poslední doba nikoli na ně neúrodná. Nechci soudit, proč sahají dnes autoři oper po
látkách komediésních a pohádkových - snad z představy, že humor lépe sluší soudobému hudebnímu jazyku, či z osobních sklonů
nebo snad proto, že není v komedii či pohádce třeba zaujmout tak jasně stanovisko k společenskému dění. Vesměs jsou to
představy mylné. Raichl však technicky i ideově dobře připravený skladatelskou školou Borkovcovou a hlavně aspiranturou u
V. Dobiáše, spjatý s naším dneškem i mnohaletou tradicí v mládežnických souborech dal se cestou jinou. Nebyla snazší,
ale o to je sympatičtější. Ani on neměl odvahu sáhnout sice do dnešního dění pro námět, ale to by
byla odvaha až přílišná u skladatele poprvé vstupujícího na jeviště. Zvolil si k své operní prvotině žánr opery historické
s látkou z bojů lidu proti feudálnímu útisku a zvůli, oslavou to pevné solidarity bojujícího lidového kolektivu. Nemohlo
tu být štastnejší volby než Lope de Vegova dramatická "Fuente Ovejuna", známá u nás pod titulem "Vzbouření na vsi".
Byl tím sice místy ochuzen verš Oto Fischerova překladu i charakteristika postav, ale pro operu bylo to zhuštení zdravé a
šťastné. Ani skladatel nesoustředil se na důslednou výstavbu obrazu charakterů a
jejich odlišení hudbou. Snad chtěl tím vyjádřit kolektivitu povstalé vesnice, kterou ani mučení nerozlomí. Ostatně i hudbou
to vyslovil tam, kde odpovídají vesničané na dotaz po vrahu komturově svým pevným "Fuente Ovejuna", motivem pochodovým až
hymnickým. Možno bylo by pak ovšem žádat ještě výraznější odlišení světa pánů a hlavně komtura. Provází ho sice hudba
odvozená z motivků fanfárových, ale ve chvíli nejdramatičtější jeho zpěv umlká a ustupuje mluvenému slovu. I v tom mohl by
být viděn záměr, kdyby mluvící komtur nikoli už jako človek, ale netvor v lidské podobě, byl důsledně postaven proti
stylizované řeči zpěvu vesničanů. Spíše se však zdá z analýzy celku, že Raichl komponoval situace a hlavním jeho cílem bylo
dramatické napětí. To se mu pak v celku díla podařilo. Jeho hudba skutečně přesvědčuje a ani exotizující kolorit nevtírá
se příliš. Snad bylo by možno v detailech leccos řešit jinak nebo propracovat, ale kdo ví, zda by se pak nerozpadl celek
takto, účinný, ba strhující. Proto nemohu uzavřít jinak než přáním, aby Raichlova opera nezapadla po tomto jediném provedení.
Zaslouží si toho.
Provedení bylo velmi dobré. Mladí umělci, většinou to posluchači hudební fakulty AMU, dali mu své nejlepší síly. Nemohu
jmenovat všechny jednotlivě, a vynechat kohokoli bylo by křivdou.
Celý kolektiv uctil tímto představením sedmdesátiny svého učitele prof. F. Pujmana.
Miroslav K. Černý
Život a dílo hudebního skladatele Miroslava Raichla