"Dílo promluvilo jasnou řecí: mladý člověk v něm zpívá o našem životě a tento život vidí v neobyčejné šíři. Nevyhýbá se
ničemu: bojovému úsilí, radosti, zasnění, lidové veselici, nahlédne snad i do tanečního sálu, zahledí se na ulici atd."
Těmito slovy jsme před dvěma léty uvítali premiéru II. symfonie Miroslava Raichla, která se tehdy stala skutečnou
událostí skladatelské přehlídky. A dnes můžeme svá slova opakovat. Několikeré provedení prvotní dojem vždy znovu potvrdilo.
Raichlova symfonie je dílem pevného řádu, stavby i napětí, dílem, které hýří bohatstvím nápadů a které se nerozpakuje
položit
důraz i na intonace velmi konkrétní obrazivosti. Odtud vyplývaly ojedinělé námitky poukazující téměř až na
trivialitu některých témat. Osobně je nesdílím: v logice Raichlovy symfonie mají totiž své oprávnění.
Premiéru s úspěchem uvedl Symfonický orchestr Čs. rozhlasu za řízení Aloise Klímy. Těmto umělcům byla nyní právem
svěřena i desková nahrávka - Supraphon DV 5877 - přesvědčující, že v Raichlově symfonii má naše hudba jednu z pozoruhodných skladeb poslední doby.
šfl
Život a dílo hudebního skladatele Miroslava Raichla