Miroslav Raichl (nar. 2. 2. 1930 v Náchodě) je širší veřejnosti znám především jako autor rozmanitých žánrů vokální hudby - od písní pro děti přes sborové skladby pro tělesa různých typů a komorní písně až po tvorbu vokálně symfonickou, z níž v poslední době zaujala kantáta Historický obraz, komponovaná ke 40. výročí osvobození Československa a premiérovaná v únoru 1988 v Praze. Tvůrčí záběr Miroslava Raichla je ovšem daleko širší a zasahuje význačně i do oblasti hudby komorní, symfonické a hudebně dramatické.
Raichl studoval hudbu po absolutoriu střední školy nejprve v abiturientském kursu při konzervatoři (l948-49), pak ve třídě Pavla Bořkovce na Akademii múzických umění (1949-53) a v aspirantuře u Václava Dobiáše (l953-56). Po studiích pracoval krátce v Českém hudebním fondu, pak byl tvůrčím tajemníkem Svazu československých skladatelů, působil pedagogicky na konzervatoři v Praze a od roku 1980 vyučuje na konzervatoři v Pardubicích.
Ve skladatelských počátcích se Raichl věnoval vedle symfonické tvorby, v níž ve své době vynikla zvláště II. symfonie (1960), žánrům bezprostředně spjatým se životem, zejména masovým písním, v nich si utvořil základ svého vyjadřovacího stylu, který později neustále obohacoval, přičemž příznačné pro jeho vývoj je ustavičné tříbení melodické invence. Milníky Raichlovy skladatelské práce posledních let v oblasti velkých forem jsou Komorní symfonie č. 1 (1977) a č. 2 (1985), k nimž lze řadit i koncertní árii pro soprán a orchestr, nazvanou Elegie na odchodnou.
V Raichlově vokální tvorbě zaujímají zvláštní místo skladby pro děti, z nichž mnohé získaly svou poetičností, svěžestí a nehledaným vtipem nejen oblibu u dětských pěvců, ale i významná ocenění v různých skladatelských soutěžích u nás i v zahraničí. Patří k nim např. Senoseč (1962), Ukolébavka (1965), Desítka písniček z gramofonu Jendy Bendy (1971), Tři malé pohádky (1972), Vyprávění o Jankovi a Aničce (1978). Soutěžních uznání se dostalo i jiným Raichlovým sborovým skladbám; mj. smíšenému sboru Před západem (1962), ženskému sborovému syklu C'est mon coeur, qui bat (1973), cyklu ženských sborů na verše J. Préverta a B. Cottiera Tři konce lásky (1972), který u nás zazněl poprvé s českým textem E. Sojky na Týdnu nové tvorby 1980, a Šesti madrigalům pro smíšený sbor, vyznamenaným prvou cenou ve skladatelské soutěži Festivalu sborového umění v Jihlavě v roce 1981. Mnohé z vokálních skladeb Raichlových jsou komponovány na texty J. R. Picka, který je i autorem libret obou jeho jevištních děl ze sedmdesátých let (Fotbalová opera a Opera o chatě).
10 úprav lidových písní získalo prvou cenu ve skladatelské soutěži Festivalu sborového umění v Jihlavě v roce 1987 ve II. soutěžní kategorii. Skladatel je nepovažuje za cyklický celek, předpokládá provádění jednotlivých písní nebo skupin dvou až tří písní různého charakteru. K reprodukci poznamenává autor stručně, že by měla být co nejpřirozenější se snahou o co největší srozumitelnost textu. A dodává: "Nepřehánět tempa ani dynamické efekty, neužívat zbytečná rubata. Stále by měly vládnout dobře modelované melodické fráze bez nabubřelých boulí."